Československé setkání v Želivě 2018

Československé setkání rodičů a přátel komunity Cenacolo se uskutečnilo ve dnech 9.-11.2.2018  v klášteře premonstrátů v  Želivi. Zúčastnilo se celkem 120 účastníků, z toho 90 Slováků. V pátek  se konal rodičovský klub, na kterém se svěřují se svými problémy ti, kteří hledají pomoc a zpravidla mezi nás přijdou poprvé. Tyto kluby se konají po celý rok vždy v pátek od 19h v Piešťanech. V Želivi byl klub výjimečně.

   Festa 2018

Byl to odvážný podnik od samého počátku. Na Festa della Vita v mateřském domě v Saluzzu se nás v červenci 2018 vypravilo mikrobusem z Prahy sedm cenacolských mamin a exovec Michal. V pravé poledne se nám na rakousko-německých hranicích pokazilo auto. Asi po hodině jsme pochopili, že Janin manžel Pavel nám auto po telefonu neopraví. Začali jsme shánět asistenční službu. Chvíli trvalo, než se vyjasnilo, ve které zemi vlastně jsme, jak se jmenuje nedávno přejmenovaná benzínka, na níž jsme s Boží pomocí ještě dojeli. Na mechanika jsme čekali přes tři hodiny. Ten pak přivolal odtahovák. Když se začaly objevovat první známky beznaděje, prohlásila Helenka, tiše se modlící kdesi v koutku: „Co blbnete?! V této chvíli už se za nás modlí všichni moravští a slovenští účastníci Festy a naše Janička to řekne i jiným.“ Ještě než stihl dorazit odtahovák, volal Ivan z Piešťan, že zahájení Festy lze sledovat i přes internet. Když nás konečně odtáhli do servisu, už tam nebyli žádní mechanici.  Ale pak se začaly dít věci. Pán s odtahovákem nám sám od sebe za přijatelnou cenu sehnal z půjčovny dvě auta. Mikrobus jsme zanechali v servisu s tím, že se nám ho do pondělí pokusí opravit. V sedm hodin večer jsme se konečně vydali přes Švýcarsko do Itálie. Utahané, ale s úlevou, že jedeme.  Nevím, jak na tom byla posádka druhého Fiatu, ale my jsme si dokola zpívaly: „Toto je den, který dal nám Pán“, abychom vydržely a neusnuly. Do penzionu jsme dorazili ve dvě v noci. Druhý den ráno Helenka opět někde z koutku od modlitby prohlásila: „Uvidíte, Pán nám to všechno na Svátku vynahradí. Bude to krásné!“ To už i nám ostatním začalo svítat, že jsme se za těch pár útrpných hodin poznali a sblížili mnohem lépe, než kdybychom do Saluzza dojeli bez problémů.


Další