Československé setkání v Želivě 2018

Československé setkání rodičů a přátel komunity Cenacolo se uskutečnilo ve dnech 9.-11.2.2018  v klášteře premonstrátů v  Želivi. Zúčastnilo se celkem 120 účastníků, z toho 90 Slováků. V pátek  se konal rodičovský klub, na kterém se svěřují se svými problémy ti, kteří hledají pomoc a zpravidla mezi nás přijdou poprvé. Tyto kluby se konají po celý rok vždy v pátek od 19h v Piešťanech. V Želivi byl klub výjimečně.

   Festa 2018

Byl to odvážný podnik od samého počátku. Na Festa della Vita v mateřském domě v Saluzzu se nás v červenci 2018 vypravilo mikrobusem z Prahy sedm cenacolských mamin a exovec Michal. V pravé poledne se nám na rakousko-německých hranicích pokazilo auto. Asi po hodině jsme pochopili, že Janin manžel Pavel nám auto po telefonu neopraví. Začali jsme shánět asistenční službu. Chvíli trvalo, než se vyjasnilo, ve které zemi vlastně jsme, jak se jmenuje nedávno přejmenovaná benzínka, na níž jsme s Boží pomocí ještě dojeli. Na mechanika jsme čekali přes tři hodiny. Ten pak přivolal odtahovák. Když se začaly objevovat první známky beznaděje, prohlásila Helenka, tiše se modlící kdesi v koutku: „Co blbnete?! V této chvíli už se za nás modlí všichni moravští a slovenští účastníci Festy a naše Janička to řekne i jiným.“ Ještě než stihl dorazit odtahovák, volal Ivan z Piešťan, že zahájení Festy lze sledovat i přes internet. Když nás konečně odtáhli do servisu, už tam nebyli žádní mechanici.  Ale pak se začaly dít věci. Pán s odtahovákem nám sám od sebe za přijatelnou cenu sehnal z půjčovny dvě auta. Mikrobus jsme zanechali v servisu s tím, že se nám ho do pondělí pokusí opravit. V sedm hodin večer jsme se konečně vydali přes Švýcarsko do Itálie. Utahané, ale s úlevou, že jedeme.  Nevím, jak na tom byla posádka druhého Fiatu, ale my jsme si dokola zpívaly: „Toto je den, který dal nám Pán“, abychom vydržely a neusnuly. Do penzionu jsme dorazili ve dvě v noci. Druhý den ráno Helenka opět někde z koutku od modlitby prohlásila: „Uvidíte, Pán nám to všechno na Svátku vynahradí. Bude to krásné!“ To už i nám ostatním začalo svítat, že jsme se za těch pár útrpných hodin poznali a sblížili mnohem lépe, než kdybychom do Saluzza dojeli bez problémů.

   25. let kněžství P. Quirína

„Chvála Kristu!“ - vítají nás kluci ve slovenském domě v Kráľové pri Senci  jednu srpnovou sobotu a tím je vlastně řečeno vše, kvůli čemu jsme přišli. Sešli jsme se, abychom poděkovali za 25 let kněžské služby P. Jána Quirína Barníka. Přijely cenacolské rodiny ze Slovenska, Moravy a Slezska, Čech i Polska. Každý z nás by se mohl podělit o svůj příběh, v němž P. Quirín hraje důležitou roli. Quirín, který má „velké uši“ a umí trpělivě a citlivě naslouchat. Není mužem velkých slov, ale každodenních malých i velkých skutků. Quirín, který je až mateřsky obětavý a jehož velkorysost je někdy na hranici zdravého (lidského) rozumu.

   Saluzzo 2019

Hodinu před půlnocí nastupujeme s Helčou do moravského expresu na trase Zlín – Koryčany – Brno – Savigliano. Naše devítičlenná osádka je součástí oficiální slovensko-české skupiny. Cesta dobře ubíhá, modlíme se, zpíváme si, nebloudíme. Do hotelu manželů Roncalliových v Saviglianu dorážíme druhý den kolem půl třetí odpoledne, krátce po slovenské skupině. Čeká nás mše svatá s P. Braněm a P. Jurajem, která celou Festu nádherně otevírá. P. Braňo nás v kázání vyzývá, abychom „to všechno“ odevzdali na oltář. Ani pořádně nevnímám, co všechno mám odevzdat, ale odevzdávám. Hlavně starost o syna, který kvůli nemoci nemůže, ale ani nechce vstoupit do komunity. Prosby za něj a jeho svěřování Pánu mě doprovázejí po celou Festu. Po mši svaté máme ještě čas na krátkou prohlídku města a rozhovory u dobré italské kávy. Je to příjemné pohlazení po duši.


Další